Barkley Freeman - Labradorský retriever: štěňata, prodej a chov Pirnerovi

Labradorský retriever

Chovatelská stanice labradorských retrieverů "Z bohyne lovu CS"
Hana a Petr Pirnerovi, Starý Plzenec  
 
 

Barkley Freeman

Imperial Barkley z bohyne lovu CS - nar. 6.10. 1996

Tak tohle jsem já s panièkou. To se na mne prvnì pøijeli podívat.

To mi byli tøi týdny a páníèek si nás vyfotil i s maminkou Elzou. To ¾luté jsou moje sestøièky.

Tady u¾ jsem velký kluk doma na zahradì. To bylo je¹tì v Praze.

To listí byla velká dobrota - prostì jsem to musel oko¹tovat!

Kuk!

Tady to vidíte, já mám ten královský posez u¾ od dìtství.

Ty schody se mi tenkrát zdály hroznì vysoké.

Tady jsem na mé první výstavì - dostal jsem diplom, vidíte?

Tohle mi udìli kamarádi Stuart a Bonnie, kdy¾ u nás byli na svatební cestì. Dìsnì jsem se stydìl. A to si øíkají kamarádi!

Miluju vodu, miluju klacíèky a kdyby mi poøád nebrala moje hraèky, mo¾ná bych se zamiloval i do Anny - je konec koncù taky retrievøice.

Tady jsme v lese s mým "bratrancem" Martinem - právì hledám vhodný klacíèek. Martin je prima kámo¹ a umí bezvadnì házet.

Tohle je moje "sestøenka" - princezna Terezka. Právì pøi¹la na to, ¾e mnì mù¾e krmit z ruky, kdy¾ dojde pro granule do misky - ¹vanda!

Tady jsem na "svém" kopci pøed domem. To u¾ jsme se pøestìhovali do hor. Mám teï nové království!

Na téhle fotce koneènì vypadám na své urozené jméno: Imperial Barkley z bohyne lovu CS. To zní, ne?

Pan J. a pan B. - John je prostì bezva kámo¹ a klidnì mu dovolím sedìt v mém ko¹íku ... krásnì jsem se tam uvelebil s ním.

Nemám sice obvykle dovoleno le¾et na pohovce, ale kdy¾ je tam panièka, tak mù¾u. Vejdem se oba a ona mì je¹tì drbe za u¹ima.

17.11. 2005

Øíct, ¾e mi Barkley zmìnil ¾ivot je vlastnì docela málo. Barkley pota¾mo zmìnil i ¾ivoty mnoha posti¾ených lidí, kteøí tìï mají své ètyønohé pomocníky. Sehrál toti¾ svou roli pøi zalo¾ení Pomocných tlapek o.p.s.

V dobì, kdy tady Labradory neznal témìø nikdo, prohlásil mùj man¾el Jim, ¾e si poøídíme retrievera. Mamince jsem musela vytrhnout reklamu na Eukanubu z amerického èasopisu, aby vidìla, co si to chceme poøídit. Tehdy jste prostì nevidìli Labradora nikde. Ve psích èasopisech jsem tehdy, v roce 1996, na¹la v¹eho v¹udy dva inzeráty a ¹»astnou náhodou jsme se tak ocitli na náv¹tìvì u Pirnerových. Man¾el byl velice potì¹en vysokou úrovní chovatelské stanice a milou povahou fen. Øekl, ¾e na takovou kvalitu je zvyklý i v Americe a bylo rozhodnuto.

Barkley pøedèil v¹echna na¹e oèekávání, ale také oèekávání mnoha lidí v mém okolí, kteøí mají dlouholeté zku¹enosti se psy, ale "takhle hodného psa je¹tì nevidìli ". Aèkoli má pøed domem louku, chce být poøád s lidmi a dìlat jim radost. Ostatní psy bere s naprostým nadhledem - zejména ty malé ¹tìkavé, na které kouká s nechápavým výrazem - "Co se Ti dìje, ¾e tak vyvádí¹?". Na pøíchod velmi zlomyslného kotìte do domácnosti reagoval s témìø buddhistickou trpìlivostí, dokud z tìch skopièin èíèa nevyrostla. Øíkala jsem si, ¾e kdyby na ní alespoò jednou "blafnul", mìl by klid, ale on jen tpìlivì sná¹el v¹echny její útoky.

Nutno ale pøiznat, ¾e Vám pes také vrací, co do nìho vlo¾íte a my jsme s Barkleym 24 hodin dennì a bereme ho opravdu jako rovnocenného partnera - chodí v¹ude s námi (restaurace, kavárny, literární veèery), jezdí na v¹echny na¹e výlety a navíc má "svùj" okruh kamarádù, kteøí k nám pravidelnì jezdí na víkendy a berou ho sami na procházku - tady na venkovì klidnì i bez vodítka. Kamarád Paul se jednou vrátil z takové procházky pøímo nad¹en: "Chtìl jsem si cestou skoèit do sámo¹ky a nemìl jsem, jak ho pøivázat, tak jsem mu øíkám: ´Hele, poèkej tady, já jsem hned zpátky.´a on se celou dobu ani nehnul!" Pøesto¾e to bylo prvnì, co po nìm nìkdo chtìl, aby byl sám venku, vìdìl, co má dìlat. Ani jsme se nedivili, jiný pes by mo¾ná bìhal po okolí, ale Barkley tedy rozhodnì ne.

Barkley byl spí¹ vychováván ne¾ cvièen, tak¾e reaguje na celé vìty, bez zvý¹ení hlasu. Mluvíme "s ním", ne na nìj. Ví pøesnì, co znamená povel jako: "Musí¹ tady poèkat a hlídat dùm." - co¾ se dìje velmi výjimeènì a on se ihned sklíèenì odebere do pelí¹ku. Pak máme zvlá¹tní povely typu "Dej se dohromady!" pro pøípad, ¾e je je natolik nad¹en z procházky mìstem, ¾e neví, co se s ním dìje a nedává pozor. Také povel: "Fuj" nepou¾íváme, proto¾e mi v¾dycky pøipadalo divné oznaèovat panièky ostatních pejskù "Fuj!" - osvìdèil se nám univerzální povel "Ne", který dle mo¾nosti dáváme u¾ ve chvíli, kdy pøemý¹lí o tom, ¾e by si do¹el danou panièku oèuchat nebo udìlat nìco, co bychom nechtìli. "Ukliï se pod stùl" jsme èasem zredukovali na diskrétní lusknutí prstù. Barkley reaguje v angliètinì na celé vìty a èesky spí¹ na povely, které ho nauèila moje maminka, ka¾dopádnì je to ale pes dvojjazyèný.

V jiných ohledech má ale pøísný re¾im, tak¾e ¾ebrání u stolu je nemyslitelné, stejnì jako bezdùvodné ¹tìkání nebo skákání po nábytku. Výbornì se nám osvìdèila americká metoda "samokrmení", pøi které má pes neustále k dispozici granule i vodu a chodí se sám krmit, a¾ kdy¾ má hlad. Musí se to samozøejmì pìstovat u¾ od malièka, aby nevznikl povìstný labradoøí reflex "hurá jídlo". Vìt¹ina lidí nám nechce vìøit, ¾e je nìco takového mo¾né. Jako výsledek máme jediného ¹tíhlého labradora v okolí, za co¾ si nás paní Pirnerová neustále dobírá. Vzhledem k tomu, ¾e kvalitní krmivo bereme od ní a má ho poøád k dispozici jsem si zcela jistá, ¾e ná¹ miláèek opravdu hlady netrpí.

Tak jako v¹ichni labradoøi, miluje vodu a vzledem k tomu, ¾e bydlíme na horách, tak i sníh. Kdykoli mù¾e, ve snìhu se poøádnì vyválí a po hlavì a pøedních nohách jezdí z kopce dolù. Nejlegraènìj¹í na tom je ov¹em moment, kdy se dosyta "vyrochnil" a uvìdomí si, ¾e se na nìj díváme. Otøepe se a rozhlédne a nasadí kukuè: "Co¾e, já ¾e jsem dìlal nìco divného? O nièem takovém nevím." Jinak je také vtipným literárním kritikem, proto¾e kdy¾ jsme s ním chodili na autorská ètení, tak v¾dycky zaèal chrápat dìsnì nahlas zrovna kdy¾ autor èetl nìco opravdu nudného. Obecenstvo tak mìlo alespoò nìjaké pobavení.

Netvrdím, ¾e máme psa andìla, taky má obèas divné nápady, ale ve vìt¹inì situací nás zas a znovu pøekvapuje svou vyrovnaností a vysloveným pohodáøstvím. Pamatuju si, ¾e u¾ kdy¾ byl úplné miminko, mìli jsme doma oslavu Díkùvzdání asi pro tøicet lidí. Díkùvzdání jsou samozøejmì hody - peèené krùty, ¹unka, zákusky a proto¾e nemáme 30 ¾idlí, vìt¹ina lidièek se usadila na koberci a jedli z klína. Barkley si chvíli hrál s hosty, pak ho to pøestalo bavit, tak si zalezl do pøepravky a spal. Po pravdì øeèeno, s výjimkou speciálnì cvièených asistenèních psù, neznám jiného psa (a u¾ vùbec ne dvoumìsíèní ¹tìnì), kterého by nezajímala ani taková lákadlo jako je peèená krùta.

Jeho prostì odmala zajímali lidé - s nìkterými si rád hraje (mùj tatínek, kamarádky), jiné nechá, aby ho donekoneèna hladili i kdy¾ ho to moc nebaví (maminka, dìti), od nìkterých èeká, ¾e ho vezmou vylítat ven (kamarádi). U mých rodièù má coby "vnouèek" povolené mravy, tak¾e tam èeká i nekoneènou zásobu pi¹kotù, obèas nìco od plotny a mo¾nost za¹tìkat si kdykoli projde soused kolem plotu (co¾ mu doma zakazujeme). S pøíchodem domù se ale okam¾itì adaptuje na na¹e pravidla hry. A právì tento labradorský smysl vycítit povahu èlovìka a adaptovat se na rùzná prostøedí je podmínkou pro výcvik, jaký probíhá v Pomocných tlapkách.

Kdy¾ mne v roce 2000 paní Pirnerová po¾ádala o spolupráci pøi zakládání Pomocných tlapek, neváhala jsem ani minutu. Pøedstavila jsem si, ¾e by posti¾ení mìli mo¾nost dostat takovéhohle miláèka a navíc vycvièeného a bylo jasno. Od té doby jsem mìla mo¾nost poznat do hloubky profesionalitu Pirnerových a mùj obdiv k jejich práci je¹tì vzrostl. Vypiplat takovéhle pohodové ¹tìnì prostì není hraèka.

Vedle tìch asistenèních pejskù mi teï sice Barkley pøipadá jako totální nekòuba, ale zase je to ten nejhodnìj¹í pes, kterého znám - a navíc je ná¹! Také má statut psa, který zpùsobil moji závislost na labradorech. Evidentnì nejsem jejich jediným oddaným fanou¹kem. :-)

Michaela Freeman

 

Dne 24.3. 2010 ode¹el do psího nebe Imperial Barkley z Bohyne lovu CS, ná¹ èerný labrador se zlatým srdcem. Bylo mu 13,5 roku, co¾, jak mi nikdo nezapomnìl pøipomenout, je na labradora vlastnì docela hodnì. Ode¹el s grácií sobì vlastní. Pøed pár dny se mu v tlamì objevil nádor a tak jsme se domluvili s panem veterináøem na operaci. Jak jsme tu¹ili, zjistilo se, ¾e operovat ne¹lo a konec by byl i tak rychlý. A tak u¾ jsme ode¹li domù bez nìj. Na veterinu vesele do»apal po svých, je¹tì odpoledne byl v parku a sledoval, jak si tam hrají dìti. Elegantnìji u¾ to snad ani nejde. Jen¾e ve¹keré odùvodòování je na nic vedle smutku ze ztráty. Nìkde v hloubi jsem si najednou uvìdomila, ¾e kdy¾ se vybreèím, zùstávají mi stále v srdci otázky, na nì¾ se odpovìdi hledají jen tì¾ko. Je to jen pocit... takový obraz, který se mi vrací v¾dycky, kdy¾ nìkdo zemøe - je to jako kdy¾ vypadne elektøina v pùlce mìsta a my najednou zjistíme, kolik svìtla zmizelo a které ètvrti jsou vlastnì v¹echny napájeny ze stejného zdroje.

S Barkleym zhaslo svìtlo jeho¾ absence mne ¹okovala, jakkoli jsem na tuto mo¾nost byla psychicky pøipravená. Na FaceBooku se mi ozývají kamarádi doslova z celého svìta, mnozí si ho pamatovali je¹tì jako ¹tìnì. Kromì rodiny a blízkých pøátel, jejich¾ bolest je evidentní, mi najednou dochází, ¾e nìkdo to bude muset øíct sousedovic dìtem u rodièù na chatì - dìtem, které ho absolutnì zbo¾òovaly, ale jejich¾ jména si já z krátkých náv¹tìv ani nepamatuji. Ozývají se kamarádi, kteøí Barkleyho brali na dlouhé procházky po horách. Mìli s ním vztah, který s námi nemìl nic spoleèného, za¾ili spolu vìci, o kterých mi nevíme. Kdy¾ na¹emu kamarádovi Peteru Ornerovi vy¹la kniha, kterou napsal na na¹em stole, napsal nám do jejího výtisku vìnování a podìkování. Specificky tam dìkoval Barkleymu a na¹im koèkám za inspiraci a nemyslel to jako vtip.

Díky Barkleymu jsem se poznala s jeho chovateli, rodinou Pirnerových, díky nìmu jsme pak spoleènì zalo¾ili Pomocné tlapky o.p.s.. Nebýt této náhody, tak dnes po svìtì nebìhalo na 100 asistenèních psù, kteøí pomáhají posti¾eným. Z tìchto aktivit se pak rozvinul i mùj zájem o terapie za pomoci zvíøat a pota¾mo díky tomu vznikla Anitera o.p.s. Tam máme pro zmìnu desítky dobrovolníkù, kteøí se svými psy (a dnes u¾ i dal¹ími zvíøátky) dìlají radost lidem v ústavech, nemocnicích, domovech seniorù a dal¹ích zaøízeních. V obou organizacích jsem potkala a¾ neuvìøitelný poèet velmi výjimeèných lidí, kteøí svou prací mìní ¾ivoty dal¹ích lidí k lep¹ímu. Byla to vá¾nì jen náhoda?

Byla náhoda, ¾e tento pes, pøes excelentní péèi paní chovatelky, byl jediný z vrhu s tì¾kou dysplazií, ¾e se nám ji podaøilo zvládnout natolik, ¾e vlastnì nikdy nenastaly problémy s pohyblivostí? Mìl ale dal¹í tì¾ké zdravotní problémy a u ka¾dé z tìchto zkou¹ek se projevil jako opravdový hrdina, a¾ do extrému, kdy na sobì nedával znát bolest. Pro¹el ètyømi operacemi dvou nádorù, pøièem¾ po jedné musel chodit otevøenou ránou v tøísle celé léto, dokud se to nezahojilo zevnitø ven... kapku zázrak.

Je náhoda, ¾e stejného psa pøejel opilý øidiè snì¾ného skútru ve 3 ráno na opu¹tìné horské silnièce? Skonèil s polámanými ¾ebry a o pár let pozdìji jako následek s dírou v bránici. Díky ní mìl vnitønosti tam, kde má normálnì mít plíce ... a i tak z vesela »apkal patrnì nìkolik mìsícù, jen nám pøi¹lo divné, ¾e trochu ka¹le. Bylo mu 11 let a paní veterináøka nechápala, jak to, ¾e u¾ dávno nezemøel na zauzlovaná støeva nebo pøevrácený ¾aludek. Nároènou operací jsme mu pøidali 2,5 roku kvalitního ¾ivota, který si opravdu u¾il, zejména celé léto s rodièi na chatì. Asi jsme byli u veterináøe èastìji ne¾ ostatní majitelé psù, ale díky jejich zájmu a péèi jsme mìli psa, který nìkolikrát pøe¾il nemo¾né a mezi tím mìl krásný plnohodnotný ¾ivot. Patøí jim velký dík.

Pøesto mi tu zùstává ona otázka ... koho jsme to vlastnì mìli vedle sebe? Barkley byl povìstný svou neutuchající snahou být hodný. Mo¾ná to zní divnì, ale já jsem nikdy neza¾ila psa, který tak stra¹nì chtìl vycházet lidem vstøíc, který ne¾ebral u stolu, neprotestoval, kdy¾ jsme od nìj chtìli nìco nepøíjemného (jako tøeba ti páni veterináøi). Znám spoustu psù ¹ibalù, kteøí tráví èas vymý¹lením toho, jak obejít pravidla, jak Vás oblafnout, jak nìco ukrást ze stolu. Barkley za celý ¾ivot vyvedl asi tak 3 skopièiny tohoto typu a tím to haslo, vyrostl z toho. Pak u¾ mìl v hlavì jen otázky typu: "Co pro Tebe mù¾u udìlat?" a "Co jdeme dìlat teï?"

Kdy¾ ho zlobila na¹e ko»ata, díval se na nì s pochopením a prostì poèkal, a¾ z toho vyrostou. Zejména napùl divoká Èièolína byla záludná. Èekala za nábytkem a kdy¾ pro¹el kolem, skoèila mu na záda. Fascinoval jí jeho vrtící se ocásek a tak ho lovila jako my¹. Ani jedinkrát se proti tomu neohradil, prostì jen poèkal. Od takovéhle míry trpìlivosti se èlovìk prostì musí jen uèit. Barkley nám svým pøístupem k ¾ivotu jasnì ukazoval, kde máme hledat opravdové hodnoty - konkrétnì tedy v dobrém jídle, pøátelství a v pøírodì. Oproti nám dospìlákùm, on si umìl hrát je¹tì ve svých 13 letech a nebylo zimní procházky, aby se poøádnì nevyválel ve snìhu ... zatímco my jsme za celou zimu neuspoøádali jedinou koulovaèku. V maminèinì zahradì si chodil pøivonìt ke kvìtinám a zastavil se u nich i kdy¾ mìl zrovna nad¹enì namíøeno ven na procházku. Staèilo jen pozorovat a sna¾it se pochopit ty lekce, které pro nás mìl.

Myslím, ¾e jakmile trochu vyrostl, pøestala jsem ho vnímat jako psa a zaèala jsem ho brát pøednì jako bytost, jako du¹i, která je teï zrovna uvìznìná v psím ko¾ichu a vlastnì jí hroznì vadí, ¾e nemù¾e mluvit. Mluvili jsme s ním jako s rovným, ptali jsme se ho názory a on je rozhodnì mìl. Mìli jsme pro nìj dvì otázky: "Chce¹ jít ven?" znamenalo jen tak pøed dùm a "Chce¹ jít na procházku?" znamenalo poøádnou vycházku a povìt¹inou se to setkávalo s obrovským nad¹ením. Ale ne v¾dycky. Pokud bylo venku o¹klivo, dal nám jasnì najevo, ¾e mu máme dát pokoj. Copak nebylo oèividné, ¾e v takovém poèasí by ani psa nevyhnal? Taky si hodnì stì¾oval, kdykoli jsme pøi cestì autem zabloudili a to i pokud na daném místì nikdy pøedtím nebyl. Nikdy jsme nepøi¹li na to, jak vìdìl, kam máme jet, prostì to vìdìl. Vlastnì nám dennì ukazoval, jak máme navigovat svùj ¾ivot a které vìci jsou a nejsou dùle¾ité. Kdy¾ nìkdo zvý¹il hlas, Barkley sklíèenì odcházel z místnosti. Prostì vìdìl, jak nám dát najevo, ¾e jsme na ¹patné cestì.

Pøemý¹lím, jaké to bude, kdy¾ teï po té cestì musíme sami, kdy¾ u¾ nemáme osobního navigátora. Máme ale v¹echny ty neocenitelné lekce, které nám dal. A spousty krásných vzpomínek. Myslím, ¾e tenhle pes mìl na tomhle svìtì poslání, které znal jen on sám a které mo¾ná ani nemìlo moc co spoleèného s námi. My jsme jen mìli tu èest být u toho.

Odpovìï Hany

Mí¹o díky,
Barkley ty zdravotní problémy zvládnul díky tomu, ¾e To byl LABRADOR, který mìl ty pravé lidi vedle sebe. Kdy¾ jdu jednou za èas s nìjakým prùserem k Bohmovi, tak se v¾dy ptám...jak to ¾e jsme na to nepøi¹li døív, viï vùbec nekulhal... odpovìï zní: ....proto¾e je to "blbej" (zde se vùbec neurá¾ím...!):-)labrador, který a¾ nemù¾e, dá najevo ¾e ho to OPRAVDU bolí.

Stále si pamatuji, na den, kdy jsme se dozvìdìli, ¾e B. má dyssplazii, byla jsem ne¹»astná, proto¾e pøes to, ¾e dvì generace byli zkontrolovány, a s nulkami, genetika se ukázala mocnìj¹í....mìla jsem strach , aby netrpìl s no¾ièkami ( jak stra¹í v kní¾kách). Bylo mi témìø o 13 let ménì, mìla jsem témìø o 13 let ménì zku¹eností. Dnes vím, ¾e nález dysplazie u ¹tìnìte po zdravých rodièích je malér v tom, ¾e pes nemù¾e být chovný a plodit ¹tìòátka. Ale vím, ¾e 99% lidí si k nám pøijede pro kámo¹e, ne ploditele. Proto ji¾ vím, ¾e je dobré vìdìt jakou má pes dysplazii a pøizpùsobit mu ¾ivot k tomuto " omezení"- hlídat aby nebyl tlustý, plavat, bìhat po mìkkém, hýbat se...bìhání u kola, je zapovìzeno, ale pes se musí hýbat, osvalí se a pro¾ije krásný aktivní ¾ivot po boku své rodiny, s nebo bez dysplazie. Problémy se vìt¹inou dostaví s vìkem, ale úplnì stejnì jako u psù s dobrou dysplázkou. Nìkdy døíve o rok , o dva, ale díky antichodrotikùm, které bereme i my lidé je v¹e korektní.

Dnes ji¾ vím, ¾e labradoøi neumírají na dysplazii, ale vìt¹ina na rakovinu...a stáøím. Jsem ráda, ¾e na¹i labrou¹i jsou "dlouhovìký" do¾ívají se okolo 13-14 let, co¾ je moc pìkný vìk. A to ¾e ná¹ "dìdula" labik ztuhle vstává z pelí¹ku a obèas kulhne ve tøinácti? Viï i moje babièka v sedmdesáti mìla "startovací potí¾e"

Barkley pro¾il krásný ¾ivot s milující a aktivní smeèkou. Mo¾ná nìkde dává ¹kolení malému labikovi, který by se chtìl vetøít do Va¹i pøíznì, mo¾ná období ¾ití s labradorem odchodem B. uzavøelo jednu etapu ¾ivota, mo¾ná ji právì nastartoval....

 
 
Pomocné tlapky o. p. s. - asisten�ní psi pro zdravotně postižené
© 2007-2026 Hana Pirnerová, V. Kratochvíla 1073, 332 02 Starý Plzenec, IÄŒ: 48334243, tel: 724 279 599