Dneska je to pøeci jasné. Tenkrát to v¹ak byla "jen" intuice poøídit labráka od nìkoho, kdo nám k pejskùm nìco poví. V¹ak si to taky Hanka ode mne schytala :-). Joná¹ mìl svojí hlavu a názor a vùbec se choval úplnì po svém. Díky za trpìlivost s námi Hanko. Z Joná¹e se vyklubal spoleèník, moc chytrý par»ák, zkrátka ú¾asný pes. Joná¹ nám v posledních mìsících otevøel svojí du¹ièku a pro¾ili jsme s ním nìco velmi silného.
Psát o nás to ani nemusím, hluboké pøátelství je pro¾itek.
Po Joná¹ovi u¾ to nikdy takové nebude, poèkáme pùl roku a pak se domluvíme s Hankou na ¹tìòátku . . Za mìsíc u¾ jsme na koberci u Pirnerù vybírali mezi dvìma bílými batolaty.
V mailu se ptá¹ proè u Pirnerù? Pøeci proto, ¾e je to k nim nejblí¾. Tentokrát jsme si asi víc vychutnali ¹tìnìcí lumpárny. U Vinciho - jsme poznali , ¾e pejsek umí chodit u nohy, dá se vypustit venku bez strachu, kde se v¹ude budeme nahánìt. Petr v¹e pìknì ukázal a ono to opravdu funguje, teda kdy¾ se to alespoò obèas trénuje. Výchova èasem trochu polevila, ale oblíbené chování zùstává.
Hanko a Petøe díky,
Pepa, Renata, Michal