Dneska je to přeci jasné. Tenkrát to však byla "jen" intuice pořídit labráka od někoho, kdo nám k pejskům něco poví. Však si to taky Hanka ode mne schytala :-). Jonáš měl svojí hlavu a názor a vůbec se choval úplně po svém. Díky za trpělivost s námi Hanko. Z Jonáše se vyklubal společník, moc chytrý parťák, zkrátka úžasný pes. Jonáš nám v posledních měsících otevřel svojí dušičku a prožili jsme s ním něco velmi silného.
Psát o nás to ani nemusím, hluboké přátelství je prožitek.
Po Jonášovi už to nikdy takové nebude, počkáme půl roku a pak se domluvíme s Hankou na štěňátku . . Za měsíc už jsme na koberci u Pirnerů vybírali mezi dvěma bílými batolaty.
V mailu se ptáš proč u Pirnerů? Přeci proto, že je to k nim nejblíž. Tentokrát jsme si asi víc vychutnali štěněcí lumpárny. U Vinciho - jsme poznali , že pejsek umí chodit u nohy, dá se vypustit venku bez strachu, kde se všude budeme nahánět. Petr vše pěkně ukázal a ono to opravdu funguje, teda když se to alespoň občas trénuje. Výchova časem trochu polevila, ale oblíbené chování zůstává.
Hanko a Petře díky,
Pepa, Renata, Michal